Celonárodní speciality

Tortilla de patatas

nebo také tortilla española je jedním z typických španělských pokrmů, který, byť k jeho přípravě postačí cibule, brambory, vejce a sůl, je ve Španělsku i mimo něj velmi oblíben. Tato mohutná bramborová omeleta se podává studená, buď samotná (pincho de tortilla) s kouskem pečiva anebo v bagetě s majonézou (bocadillo de tortilla).

Gazpacho

Gazpacho je dalším z nezaměnitelných španělských jídel. Pod pojmem gazpacho máme ve Španělsku na mysli studenou polévku husté konzistence, pro jejíž přípravu jsou potřeba rajčata, cibule, zelená paprika, okurka, česnek a nesmí chybět ani olivový olej. Vše se rozmixuje zasyrova a způsob podávání se může lišit a také překvapit, protože místo hlubokého talíře či misky s lžící můžete gazpacho dostat i ve skleničce. Tato polévka se totiž konzumuje hlavně v létě a její původ náleží horké Andalusii, proto je také známa pod přízviskem gazpacho andalus.

Šunka(jamón)

Španělská šunka se vyrábí ze zadní končetiny vepře – z vepřové kýty. Konzervace šunky začíná jejím naložením do mořské soli. Po několika dnech se sůl odstraní a kýta se zavěsí, aby zrála. Proces zrání může trvat několik měsíců nebo až tři roky. Odlišné klima různých částí země rozhoduje o tom, zda se šunka suší nebo udí. Zatímco na jihu Španělska, chudém na srážky, se šunka suší na vzduchu, atlantický sever je většinou vlhký, a proto se tam šunka suší jen na krátkou dobu a potom se dodatečně udí. Ceněná je především sušená šunka, která je dvojího typu podle druhu prasete.

Horská šunka (jamón serrano)

Horská šunka je z bílého prasete a nazývá se horskou, protože se suší ve studeném klimatu hor. Bílá prasata se na rozdíl od černých prasat živí pouze zrnem, a proto není horská šunka zdaleka tak ceněná a drahá jako šunka iberská. Kilo horské šunky vás může vyjít na 10 eur, kilo šunky iberské až na dvojnásobek.

Olivový olej (aceite de oliva)

Španělsko je největším evropským producentem olivového oleje. Pěstování oliv je zde tradicí, jejíž počátky bychom našli ve starověku, kdy bylo Španělsko součástí Římské říše. Římané stojí za výsadbou olivovníků a Arabové zase za první technologií ručního lisování, dříve než byly zavedeny lisy mechanické. 60 % olivových hájů leží na jihu, v Andalusii. Sezónou sklizně oliv je období mezi listopadem a lednem. Olivy se sčešou do sítí natažených pod stromy a takto sklizené se mechanicky drtí na hnědavou kaši. Tuto barvu získávají, protože olivový olej se získává lisováním černých oliv. Tato kaše pak projde odstředěním, kterým se oddělí olej od ostatních pevných částic. Takto získaný olej najde využití v každé kuchyni. Španělé na olivovém oleji smaží, vaří i pečou a bez něj se ve Španělsku a španělských receptech zkrátka neobejdete.

Allioli

Studená omáčka allioli je základním stavebním prvkem španělské kuchyně. Její název vznikl spojením katalánských slov česnek (all) – a (i) – olej (oli). Pravé allioli se připravuje jen z česneku, oleje a špetky soli. Česnek se utře a zvolna se přidává olej, někdy se přidá i vejce. Allioli je španělskou variantou majonézy s česnekem, která se podává jako doplněk k nejrůznějším pokrmům.

Tapas

Tapas jsou podle výkladového slovníku Španělské královské akademie malá porce jídla, která se podávají k různému druhu pití. Vybrat si přitom lze jak ze studených, tak i teplých variant a v některých regionech tapas svými rozměry nahrazují obědy či večeře. Nahlédneme-li do etymologického slovníku, tak zjistíme, že pojmenování tapas není vůbec náhodné. Tapa totiž znamená poklice či víko a kdysi se všechny nápoje ve džbánech nebo sklenicích přikrývaly plátkem chleba jako ochrana proti hmyzu a prachu. Ten se časem obohatil o plátek šunky nebo sýra a odtud už je to jen kousek k dnešním tapas, kde kromě obloženého chleba narazíte třeba i na porci oblíbených smažených olihní či paelly.

Co je pro návštěvníky stravovacích zařízení rovněž zajímavé, je i nezvyklý obchodní tah, kdy např. v Andalusii jsou tapas zahrnuty v ceně nápojů, takže platíte jen za nápoj a tapas k tomu máte zdarma. A nebyli by to Španělé, kdyby si z tapas neudělali životní styl. Je zvykem, nejen mezi mladými lidmi, tzv. tah po tapas barech (ir de tapas), během kterého projdete několik barů, v každém z nich si dáte sklenku dobrého pití a k tomu oblíbené tapas a věřte, že nudit se určitě nebudete, protože je z čeho vybírat.